Zpět na hlavní stránku

Proč pláčeme nad knihami?
Matěj Tomeček
Proč pláčeme nad knihami?

Čtení se pro nás stalo tak všudypřítomným a samozřejmým procesem, že jsme o něm přestali přemýšlet. Vnímáme jej zkrátka jako prostředek k poznávání světa. Zkusme se ale na chvíli pozastavit nad samotným procesem čtení. Co se nám vlastně při čtení děje v hlavě? Co s námi čtení dělá? Jaký má na nás vliv?

Přestože možná někdy toužíme po opaku, literatura, kterou čteme, není „skutečná“. Čteme o postavách, které nikdy nežily, světech, které nikdy neexistovaly a o událostech, jež se nikdy nestaly. A přesto cítíme smutek, když zemře naše oblíbená postava, nenávist vůči záporákovi, který jí proklál srdce mečem, pocit zadostiučinění, když tento záporák padne do hluboké propasti, a smíření, když hrdina tak konečně dojde svého vytouženého cíle.

Jak je to ale možné, když je to jen fikce? Jakto, že dokážeme soucítit s postavami, které nejsou skutečné? Nenávidět lidi, které jsme nikdy neviděli? Čím to je, že mají příběhy takovou sílu?

Přihlaste se ještě dnes a získejte slevu na vstupném.